Rychlé rozpoznání anafylaxe a její léčba IM adrenalinem je naprosto imperativní. Ale i přes adekvátní terapii se tradičně v literatuře uvádí, že může nastat bifázický průběh – tedy, že se anafylaxe může znovu objevit po několika hodinách i bez expozice alergenu. Bifázický průběh anafylaxe je důvodem, proč jsou pacienti běžně několik hodin v nemocnici monitorováni.
Prevenci zde mohou hrát kortikosteroidy, které mají potenciál reokurence anafylaxe zastavit.1 Co ale říkají dostupná data o tomto fenoménu a jak častý vlastně je?
Jednoduše řečeno hned ze začátku – obecná incidence bifázické anafylaxe je neznámá. Velké studie reportují incidenci od 0.5% – 23%.2,3,4,5 Proč tak velké rozpětí? Nabízí se několik vysvětlení, jako například široce definovaná inkluzní kritéria nebo zahrnutí i mírných kožních projevů.
Klinicky signifikantní projevy bifázického průběhu (kardiopulmonální nestabilita, dušnost, edém dýchacích cest, ..) se v jedné z velkých studií objevily jen u pouhých 0.5% pacientů. Jen pro informaci, statistický vzorek tvořilo circa 430 tisíc pacientů!5 Autoři jasně konkludují, že vzhledem k extrémně nízké incidenci závažného bifázického průběhu, je neúměrně dlouhá doba monitorace neopodstatněná a nepřináší žádný benefit pro pacienta.
Co ale víme, je to, že polovina bifázických projevů se objevuje během prvních 6 až 12 hodin od iniciální anafylaktické reakce.6 Proto je běžná doba monitorace pacienta po anafylaktické reakci v nemocničním zařízení zhruba kolem 4 – 6 hodin. Vzácně se bifázické projevy objevily i po několika dnech.5
Nyní na základě dostupných dat lze říci, že riziko klinicky signifikantní bifázické anafylaktické reakce je směšně nízké (0.5%). Jací pacienti ale mohou být možnou kohortou, u které lze tento jev očekávat? Zejména ti, kteří nebyli léčeni lege artis postupem, tedy nebyl jim podán adrenalin. Dalšími rizikovými faktory jsou dlouhá doba do rozpoznání a terapie anafylaxe nebo potřeba opakovaných dávek adrenalinu.7,8 Lze i uvažovat o pacientech užívajících betablokátory nebo jakékoliv inhibitory angiotenzin-aldosteronové osy (ACEi, sartany, spironolakton, aj.).
Pokud je pacient včas a správně zaléčen, nemá reziduální symptomy a nejedná se o rizikového pacienta, není mnohahodinová monitorace v nemocničním zařízení zřejmě nutná. Je ale nutné pacienta o možnosti (spíše skoro nemožnosti..) závažného bifázického průběhu poučit a zajistit, aby měl k dispozici intramuskulární autoinjektor s adrenalinem.9,10
Zdroje