Závažná traumata mají celosvětově na svědomí asi 4.4 milionů úmrtí, tvoří tak asi 8% všech příčin. Navzdory akcentaci postupů v přednemocniční neodkladné péče (PNP) v oblasti traumat nebo časně po přijetí do zdravotnického zařízení zůstává mortalita extrémně vysoká.1
I přes zavádění nových PNP postupů a modalit je úmrtnost velmi vysoká, v Německu v některých městech k závažným traumatům vyjíždí i posádka (spolu s RV a RZP) traumatologa a intenzivisty, která je schopna pacientovi nabídnou rozšířené terapeutické modality jako stanovení hodnot krevních plynů, podání plné krve, jícnovou echokardiografii, NIRS, REBOA a clamshell thorakotomii s manuální kompresí aorty. Jsou tak schopni přímo intervenovat reverzibilní příčiny traumatické zástavy oběhu.2
Autoři výše zmiňovaného konceptu PNP dokonce šli dál a pacienty, u kterých došlo k ROSC po traumatické zástavě oběhu, detailně vyšetřili i z kardiologického hlediska a výsledky jsou zajímavé. I v případě mladých pacientů bez anamnézy poranění myokardu a jeho preexistujících onemocnění byla velmi často pozorována jeho dysfunkce. Tito pacienti nebyli schopni udržet dostatečný srdeční výdej navzdory adekvátnímu preloadu. Navrhují tak novou klinickou jednotku (a její další zkoumání) – severe trauma-associated cardiac failure, tzv. STAC.2
Má ale STAC svou patofyziologickou logiku? Data naznačují, že je pozorována vyšší mortalita u pacientů, kteří mají elevované sérové hodnoty troponinů.3 V minulosti byly postulovány možné mechanismy STAC, a to především myokardiální ischemie v iniciální fázi traumatu, transfuzí-asociované přetížení myokardu (TACO), systémová zánětlivá odpověď, neurogenní stunning myokardu, sympatická bouře, hyperlaktatémie a ischemicko-reperfuzní poškození.4,5 Hyperlaktatémie je známým faktorem co se týče negativní inotropie.
Bohužel humánní data ohledně problematiky kontraktility myokardu po závažném traumatu v literatuře chybí i přes nedávnou akcentaci jejich potřeby a zůdraznění možného vlivu na mortalitu pacientů.6 V recentní studii prováděné na prasatech byla ale jasně dysfunkce myokardu po traumatu popsána, a to samozřejmě po vyřešení všech reverzibilních příčin a bez anamnézy přímého poranění myokardu.7
Pozitivní ale je, že se v současné době uvažuje nad zařazením pacientů s traumatickou zástavou oběhu a následným ROSC do postCPR echokardiografického vyšetření. To by mohlo přinést zajímavé výsledky, zejména možný průkaz charakteristického echokardiografického korelátu.8
A aby těch pozitiv nebylo na závěr málo, tak lékaři z fakultní nemocnice v Heidelbergu (kde i mimo jiné je onen unikátní koncept PNP v případě traumat) už STAC zkoumat začali, v současné době vyhodnocují příjmové a další následné biomarkery značící myokardiální inzult u pacientů po traumatické zástavě oběhu, provádějí echokardiografická vyšetření a šli dokonce tak daleko, že u některých posttraumatických pacientů zavádějí V-A ECMO. Výsledky by měly být k dispozici snad za pár let, tak se STAC asi na nějakou dobu odmlčí a uvidíme, jaké výsledky jejich práce přinese.9
Zdroje
2 – Obermaier M, Fiedler MO, Göring M et al. Medical intervention Car: Pilotprojekt Zur Verbesserung Der außerklinischen Notfallversorgung. Elsevier Emergency: Innovative Konzepte 2020:18–24.