Wellensův syndrom, známý také pod označením widowmaker – zabiják (doslova tvůrce vdov), je kritickým stavem, který pokud je přehlédnut, často vede k úmrtí pacienta. Jeho progrese je nevyzpytatelná a náhlá srdeční smrt pod obrazem refrakterní fibrilace komor může přijít náhle nebo i s odstupem několika dní až týdnů.1
Jedná se o klinický syndrom charakterizovaný bifázickými nebo hluboce invertovanými T vlnami ve svodech V2-3 s anamnézou recentní bolesti na hrudi, která již ustala. Tento nález se zmíněnou anamnézou je vysoce specifický pro kritickou stenózu ramus interventricularis anterior (RIA).2
Výše zmíněný EKG vzorec se typicky objevuje v období bez bolesti, pokud se vyskytnou rekurentní bolesti na hrudi, velmi často dochází k tzv. pseudonormalizaci změn vln T.
Co se týče problematiky kardiospecifických markerů (hsTnI, hsTnT) – jeden by si řekl, že přeci tento podezřelý EKG nález vyloučím jejich stanovením. Jednalo by se bohužel o hrubou chybu. U Wellensova syndromu jsou kardiomarkery typicky v normě nebo jen mírně zvýšené. Právě ona negativita kardiomarkerů (či lehká elevace) je jedním z pomocných diagnostických kritérií svědčící pro přítomnost Wellensova syndromu!3
Aby to nebylo tak jednoduché, rozlišují se dva typy EKG nálezu u Wellensova syndromu – typ A a typ B. Jednotlivé typy charakterizují deviace vlny T. Typ A je definován jako bifázické vlny T (začátek pozitivní, terminálně negativní), typ B naopak jako hluboké invertované vlny T. Důležité je zmínit, že Wellens A může přecházet do Wellens B a naopak.4
Proč dochází ke změnám vlny T a proč je zde naprosto kruciální znát patofyziologii jejich progrese? Předpokládá se, že náhlá okluze RIA vede k transientnímu STEMI přední stěny, to je moment, kdy pacient udává stenokardie (tato fáze je raritně monitorována na EKG).
Poté dochází ke spontánní reperfuzi RIA – zřejmě spontánní lokální fibrinolýzou. Následně se po reperfuzi rozvíjí typ A nebo B Wellensova syndromu. Reperfuze není ovšem stabilní a může kdykoliv dojít k reokluzi RIA.
A zde přichází onen kruciální fakt při reokluzi RIA – vlny T se (pseudo)normalizují a narůstá jejich voltážní pozitivita. Pacient právě má hyperakutní fázi STEMI přední stěny! Pseudonormalizace vln T obvykle provází i nástup stenokardií, ale EKG změny jim mohou předcházet.5
Jaký je postup při podezření na Wellensův syndrom? V době vymizení bolestí a nálezu typu Wellens A/B se v danou chvíli jedná o NSTEMI, při reokurenci stenokardií a pseudonormalizaci vln T ovšem o STEMI a je zde plně indikováno podání UFH, ASA a event. ADP-inhibitorů dle lokálních zvyklostí a provedení urgentní SKG s PCI.6
V závěru článku přidávám pro zajímavost historicky první EKG nález Wellensova syndromu z roku 1982, kdy následně došlo k jeho postulizaci.7
Zdroje