Otrava ricinem: je to v ČR reálné?

45letá žena přichází v doprovodu partnera na oddělení urgentního příjmu okresní nemocnice. Udává, že se pokusila spáchat sebevraždu a snědla tak neznámé množství semen skočce obecného před zhruba jednou hodinou. Pacientka je standardně zajištěna, je podána IV infuze krystaloidního roztoku, kontinuálně monitorovány vitální funkce. TK je 140/60, TF 110, DF 15/min, SpO2% 98% na vzduchu a tělesná teplota se pohybuje kolem 37 stupňů Celsia. Subjektivně se zatím cítí dobře, objektivně bez patologického nálezu. Krevní testy co se týče biochemie, KO+Diff a koagulace jsou bez pozoruhodností. Pouze hodnota ethanolémie je 1,2‰. Jak dále u této pacientky postupovat?

Lékař indikuje zavedení nasogastrické sondy a provedení gastrické laváže dokud není ze žaludku aspirován prakticky pouze čistý fyziologický roztok, poté je podáno 50 gramů živočišného uhlí. Nadále probíhá kontinuální infúze balancovaného krystaloidního roztoku rychlostí 500 ml/hod. U pacientky se nerozvíjí další obtíže, druhý den je za hospitalizace vyžádáno psychiatrické konsilium a třetí den hospitalizace je přeložena do psychiatrické nemocnice.

Ricin je bílkovinový toxin, který se vyskytuje v semenech skočce obecného. Volně prochází skrze buněčné membrány, brání produkci základní bílkovin, inhibuje ribozomy a tím vyvolává apoptózu. V literatuře se uvádí, že je schopen za minutu inaktivovat 1500 ribozomů! V jednom semeni skočce je asi 5 mg ricinu.

Letální dávka v případě perorálního podání je uváděna v hodnotě 20 mikrogramů/kg, při IV podání 5 mikrogramů/kg a při inhalační cestě intoxikace 3 mikrogramy/kg. Jedno semeno skočce váží asi 100 miligramů a je v něm, jak je již uvedeno, 5 miligramů ricinu. Lze vidět, že v krajním případě stačí i kolem 2-3 semen k letální intoxikaci. Lze ho zneužít v bioterorismu.

Skočec obecný není nikterak vzácnou rostlinou na území České republiky, je zde pěstován jako rychle rostoucí jednoletá rostlina. Průmyslově se využívá k výrobě ricinového oleje, kdy při varu jeho toxické atributy mizí.

Mezi příznaky intoxikace ricinem patří nausea, zvracení, masivní dehydratace či MODS. Nejčastějším projevem je ale stav velmi podobný prosté gastroenteritidě. Cesty intoxikace jsou troje – perorální, IV a inhalační. Pro inhalační formu je typický rychlý rozvoj plicního edému. Mortalita se pohybuje až kolem 6% a smrt nastává obvykle během 72 hodin. Symptomatologie nastupuje obvykle během 4-6 hodin po požití.

Terapie spočívá v podání až 100 gramů živočišného uhlí, gastrické laváži, pokud se doba od ingesce pohybuje kolem jedné hodiny a dostatečné hydrataci. Při maligním průběhu jsou často vyžadovány vasopresory. Dialýza je neúčinná, neboť ricin má vysokou molekulární hmotnost. Je nutné sledovat dynamiku parametrů vnitřního prostředí, časně léčit elektrolytové dysbalance a myslet i na možnost významné bronchokonstrikce. Pacienti s plicním edémem profitují z PEEPu. Antidotum ani vakcína zatím neexistují, ale jsou ve fázi vývoje.

Jak lze vidět, intoxikace ricinem může být velmi závažná a až fatální. V ČR je skočec obecný poměrně rozšířený, a tak nelze vyloučit možné setkání s intoxikací ricinem v klinické praxi. Terapie zůstává ovšem bohužel stále symptomatická – vakcína a antidotum jsou zatím ve fázi vývoje.

Zajímavostí je, že latinský název klíštěte obecného – Ixodes Ricinus byl odvozen právě od skočce obecného, neboť se jeho tvar podobá tělu klíštěte. No posuďte sami..