Stauderova maligní katatonie je vzácná a závažná forma katatonie, která se vyznačuje těžkou psychomotorickou retardací, stuporem, mutismem, negativismem a dalšími příznaky. Tento stav je spojen s vysokou úmrtností a může být vyvolán jednak psychiatrickými, tak i somatickými onemocněními. V tomto článku se podíváme na to, jak se Stauderova maligní katatonie projevuje, jak se léčí a jak je častá.
Stauderova maligní katatonie byla poprvé popsána v roce 1934 německým psychiatrem Erwinem Stauderem jako „akutní smrtelná katatonie„2. Stauder popsal 16 případů pacientů s katatonií, kteří zemřeli během několika dnů nebo týdnů po nástupu příznaků. Mezi tyto příznaky patřily:
- stupor
- psychomotorická retardace, snížená pohyblivost a reaktivita
- mutismus
- negativismus, odmítání spolupracovat nebo reagovat na podněty
- rigidita
- posturální abnormality
- hypertermie
- tachykardie
- tachypnoe
- pocení
- leukocytóza
Stauderova maligní katatonie typicky provází katatonní schizofrenii, ale může i nasedat na delirium, vyskytovat se u afektivních poruch a v neposlední řadě ze somatických onemocnění být u autoimunitních encefalitid nebo u tumorů frontotemporální oblasti.
Vyjma výše uvedených příznaků lze v laboratorním nálezu pozorovat elevaci svalové kreatin-kinázy (CK), hyperkalémii a nespecifické změny na EEG. Cenným diagnostickým testem může být lorazepamový test, kdy po jeho podání by mělo dojít k ukončení katatonního stavu.
Stauderova maligní katatonie je považována za zvláštní typ neuroleptického maligního syndromu (NMS), který je potenciálně smrtelnou reakcí na antipsychotika, zejména typická. NMS se projevuje podobně jako Stauderova maligní katatonie, ale navíc dochází k renálnímu a jaternímu selhání. NMS může být také vyvolán jinými léky nebo drogami, jako jsou antidepresiva, lithium, kokain nebo amfetaminy. Dle některých autorů je dokonce termín Stauderovy maligní katatonie ekvivalentní NMS, někdy bývá NMS označován jako léky indukovaná maligní katatonie.1
Léčba Stauderovy maligní katatonie spočívá v okamžitém vysazení antipsychotik a podání benzodiazepinů, které jsou účinné proti katatonii. Pokud benzodiazepiny nepomohou, bývá indikována elektrokonvulzivní terapie (EKT), ta je považována za nejúčinnější léčbu těžké katatonie.
Stauderova maligní katatonie je velmi vzácná. Odhaduje se, že se vyskytuje u méně než 1 % pacientů s katatonií a u méně než 0,01 % pacientů s psychiatrickými poruchami. I přesto se vyplatí na ní myslet, neboť i přes intenzivní léčbu má až 10% mortalitu. Neléčená končí prakticky vždy smrtí.
Jedná se o velmi vzácnou klinickou diagnózu, ale jak lze vidět z uvedených dat a informací, vyplácí se na ni myslet. Zejména u pacientů s anamnézou schizofrenie, kteří se prezentují atypickým chováním, stuporem a vykazují výše uvedené příznaky. Pak může lékař být tím jediným, který rozhodne mezi životem a smrtí pacienta.
Zdroje