Komorové tachykardie vycházející s výtokových traktů RVOT/LVOT jsou nejčastější příčinou idiopatických komorových tachykardií. Druhé místo zaujímají fascikulární tachykardie.
U těchto, tzv. outflow, tachykardií je vždy nutné vyloučit strukturální onemocnění srdce – ICHS, sarkoidóza, transthyretinová amyloidóza nebo arytmogenní KMP.
Outflow komorové tachykardie dělíme na paroxysmální (typicky stresem indukované) a repetetivní monomorfní (výskyt v klidu, prezentují se jako nesetrvalé monomorfní VT následované sinusovým rytmem).
LVOT VT může vycházet z aorto-mitrální oblasti, z mitrálního anulu nebo vznikat i epikardiálně. Samotné místo určení objasní elektrofyziologické metody. Přesná lokalizace je nutná pro katetrizační ablaci arytmogenního fokusu.
EKG nález může připomínat RBBB nebo i LBBB morfologii. V případě RBBB patternu je osa srdeční inferiorně, ve V6 nacházíme hluboké S vlny. U LBBB vzorce očekáváme osu srdeční taktéž inferiorně, ale jsou přítomny malé R vlny ve V1 a přechodová zóna je posunuta do svodů V2-3.
V managementu outflow VT se v případě KP stability lze pokusit o vagové manévry, diferencovat původ arytmie pomocí adenosinu a také podat verapamil. Chronická terapie zahrnuje podávání betablokátorů nebo antiarytmik z třídy IC.
Léčebná katetrizační ablace může poskytnout benefit, ale v porovnání s RVOT VT má nižší úspěšnost a přináší vyšší rizika – měla by být prováděna tedy pouze ve specializovaných kardiocentrech.
Zdroje
Left ventricular outflow tract (LVOT) tachycardia, Prague ICU