Hemoptýza je definována jako vykašlávání krve z dolních cest dýchacích, případně plic. Typicky je sputum růžové se zpěněným charakterem. Terminologickou podjednotkou je hemoptoe – neboli masivní hemoptýza, chrlení krve, které probíhá často podle velmi dramatickým klinickým obrazem.
Mezi nejčastější příčiny hemoptýzy patří aktivní infekce dolních cest dýchacích, TBC, malignita a bronchiektázie. Je popisována při ruptuře buly u bulózní formy chronické obstruktivní plicní nemoci (CHOPN), akutní plicní embolie a u mnoha jiných stavů.1 Ať tak či onak, hemoptýza je velmi závažným klinickým symptomem.
Rizikem hemoptýzy je, kromě zřejmého rizika kardiovaskulární instability při hypovolémii, zejména obstrukce dýchacích cest. Stav pacientů někdy vyžaduje definitivní zajištění dýchacích cest orotracheální intubací. Mezi definitivní metody ošetření patří především selektivní arteriální embolizace, termokoagulace při přímé bronchoskopii, tamponáda nebo aplikace Fogartyho katétru – záleží dle místa lokalizace.2
Často jsou používány i adjuvantní metody, zejména v případě nedostupnosti pneumologa – na odděleních JIP/ARO, v přednemocniční neodkladné péči, aj. Lze zmínit například nebulizaci studeného fyziologického roztoku a ředěného adrenalinu, jejich účinnost je ale poměrně nízká.3 V posledních letech se také využívá nebulizovaný terlipresin.2
Mohla by zde v případě hemoptýzy mít i své místo kyselina tranexamová? Kyselina tranexamová (TXA), známá pod svých obchodním názvem Exacyl, je antifibrinolytikem, inhibitujícím konverzi plazminogenu na plazmin. Tím dochází ke snížené degradaci fibrinu a v konečném důsledku lepším hemokoagulačním parametrům.
Existuje několik studií porovnávajících IV podání TXA a placeba v léčbě významné hemoptýzy, kdy TXA nebyla superiorní v porovnání s placebem.4,5 V případě porovnání nebulizovaného placeba vs nebulizované TXA byl prokázán jasný benefit ve prospěch TXA na množství krevních ztrát, délku hospitalizace a potřebu dalších terapeutických opatření.6 Při srovnání 500 mg IV TXA vs 500 mg nebulizované TXA vyšla větev nebulizace jasně superiorně v parametrech na množství ztrát krve, doby hospitalizace a doby k zastavení krvácení.7
Ve všech studiích, u kterých byla provedena rešerše, nedošlo při podání TXA ať už IV nebo nebulizačně k závažným nežádoucím účinkům. Jen ve 2 případech byl pozorován asymptomatický bronchospasmus terminovaný standardním beta2-agonistou.
Forma podání nebulizací je velmi rychlou a bezpečnou metodou, která je cost-effective, vyžaduje minimální zkušenost a je pacienty dobře tolerována. Ve studiích i v dostupné literatuře se uvádí doporučená iniciální dávka 500 mg TXA nebulizačně.
Kyselina tranexamová je dnes již široce dostupná ať už v prostředí zdravotnické záchranné služby, tak i na odděleních urgentních příjmů a i na jiných odděleních a lze konstatovat dle dostupných dat, že podání 500 mg nebulizované TXA by mohlo být prvním iniciálním opatřením před dalšími kroky. Je zde jedna nutná podmínka – a to, že pacient musí být schopen udržet dýchací cesty průchodné. V případě masivní hemoptoe nelze na nic čekat a je třeba dýchací cesty zajistit orotracheální intubací co nejdříve.
Zdroje