V tomto článku se pokusíme uvést základní aspekty různých cest podání léků s jejich výhodami, nevýhodami a riziky. Každý lékař se při podávání léku musí řídit souhrnem údajů o léčivém přípravku (SPC), kde jsou možné cesty podání daného léku zmíněny.
V akutní medicíně převažuje intravenózní cesta podání léčiv. V případech nemožnosti zajistit IV vstup se považuje za ekvivalentní podání léků intraoseální cestou. V případech, kdy není možné zajistit ani jeden z těchto způsobů a je nutná farmakoterapie, lze podat lék intramuskulárně. V posledních letech ovšem narůstá i význam jiných cest podání – např.: subkutánní v paliativní medicíně, nasální, aj.
Porovnání jednotlivých cest podání léků:
| Cesta podání | Perorálně | Enterosolventní tablety | Tablety s prodlouženým uvolňováním | Sublinguálně | Transdermálně | Rektálně | Intravenózně | Subkutánně | Intramuskulárně | Intraarteriálně | Intratracheálně | Nasálně | Topické oční | Intraoseálně |
| Výhody | Jednoduchost, bezpečnost | Nedráždí mukózu žaludku, nedochází k inaktivaci léku skrze pH žaludku | Stabilní plazmatické hladiny léku | Obchází jaterní first-pass efekt (sublinguální vény drénují léčivo přímo do vena cava superior) | Ověřená metoda, obchází jaterní first-pass efekt | 50% podané dávky obchází jaterní first-pass efekt | Obchází jaterní first-pass metabolismus, okamžitý účinek, výhodnější farmakokinetika v porovnání s IO | Lze iatrogenně ovlivňovat absorbci léku (např. souběžné podání vazokonstrikční kombinace trimekain + adrenalin), možnost provést hypodermoklýzu | Ve vodě rozpustné léčiva jsou rychle vstřebána, vazodilatované svaly skvěle absorbují léčivo (např. u anafylaxe je podání adrenalinu IM 1. volbou pro svou distribuční vazodilatační složku šoku), lze podávat depotně | Přímá dostupnost léčiva do tkáně | Rychlý přístup léčiva na absorbční plochu asi 70 m2, obchází first-pass efekt | Rychlá absorbce, obchází first-pass efekt | Systémové vstřebání je velmi omezené, lokální účinek | Bioekvivalentní dostupnost léčiva při porovnání v IV cestou, možnost podat velké tekutinové objemy |
| Nevýhody | Nutná spolupráce pacienta, pomalý nástup účinku, možná nižší biodostupnost | Nelze podat via NGS, nelze drtit | Při paréze GIT dochází ke stagnaci léků intestinálně (tzv. dose dumping) -> při navrácení motility může dojít k nadměrnému vstřebání více podaných dávek | Použitelné pouze u léků, u kterých dojde k terapeutickému efektu u malého podaného množství (NTG, olanzapin, ..), nutná bazální spolupráce pacienta | Absorpce závisí na míře prokrvení oblasti, kde je náplast aplikována, použitelné pouze u lipofilních léčiv, riziko náhlého over-release efektu při zvýšení teploty pacienta/prostředí | Nespolehlivé, riziko iritace rektální mukózy | Riziko extravazace, precipitačních reakcí při nevhodné kombinaci léků, nutnost zajistit IV vstup. | U centralizace oběhu prakticky nulová absorbce | Vyšší absorbce v m. deltoideus a m. vastus lateralis než u konvenčně používaného m. gluteus maximus, lipofilní léčiva mají nepředvídatelný účinek | Extrémní riziko poškození end-perfúzních orgánů, chemické poškození arterie, vzácné a velmi specifické indikace | Iritace dýchacích cest, nutnost atomizace (partikule musí mít pod 1 mikrometr), specifické indikace | Časté podráždění nosní sliznice (lze obejít přidáním malého množství trimekainu), nutno myslet na to, že absorbce léku je opravdu velmi dobrá | Riziko absorbce systémově u keratitid a traumat rohovky | Vyšší cena cesty podání, nelze použít v místě fraktury, popáleniny a osteomyelitidy, riziko poranění růstových chrupavek, mírně delší doba účinku léčiva v porovnání s IV podáním (vysvětlováno precipitací léčiva v kostních trabekulách)1 |
Zdroj: Farmakologie (J. Švihovec et al.), Deranged Physiology, studie porovnávající IO/IV (1)